Tzv. Černé knihy jsem dosud znal dvě. Jednu napsal kolektiv v čele s historikem Josefem Mackem o srpnových dnech roku 1968. Druhou pod názvem Černá kniha komunismu sepsala mezinárodní skupina historiků a pojednává o zločinech komunistických totalitních režimů. Teď jsem náhodou narazil na třetí. Od předešlých se liší v první řadě tím, že vznikla na druhé straně barikády.
Pro začátek citace z tiráže: „Vydalo ministerstvo informací ve spolupráci se všemi hospodářskými ministerstvy a jinými vrcholnými hospodářskými institucemi. Redigovali: Dr. L. Balcárková, E. Vyškovský, F. J. Kolár a Z. Šedivý. […] vydáno v květnu 1948, nákladem 50.000 výtisků.“
Co že je na ní tak zrůdné? Kniha obsahuje podrobný soupis hospodářských „zločinů“ občanů Československa, kteří se krátce po puči KSČ nehodili. Zpravidla jde o představitele středních a vyšších středních vrstev. Autoři zde jejich domnělé přečiny popisují velmi důkladně, včetně všech detailů, o jejichž pravdivosti lze s úspěchem pochybovat. Často jsou ony „zločiny“ uváděny dávno před proběhnutím, byť třeba zmanipulovaného, soudního řízení. Pro příklad: „E. Davídek, velkoobchod peřin a Libušská továrna na zpracování peří v Libuši. V obou firmách jsou společníky tytéž osoby. Ale při revisi bylo zjištěno, že od roku 1945 nejsou vedeny skladní knihy, chybí jakékoliv kalkulace a nelze zjistit pohyb zboží. Právě prováděná kontrola dávky z majetku zjišťuje četné závady.“
Podobným způsobem jsou v knize očerněny necelé čtyři stovky soukromníků a firem. Je tu samozřejmě i přehledný jmenný rejstřík, aby si každý mohl „chybujícího“ kapitalistu snadno najít.
Kromě konkrétních jednotlivců je tu házena špína i na nekomunistické strany. Například i zveřejňováním soukromé korespondence členů Československé strany národně socialistické, z nichž byla značná část nalezena v korespondenci „pučistického ministra“ spravedlnosti Prokopa Drtiny. Jde v nich zejména o snahu této strany pomoci některým podnikům před ortelem konfiskace majetku a znárodnění.
Na závěr ještě jedna citace: „Čtenář, který přečetl tuto Černou knihu, by mohl míti dojem, že všecko bylo tak špatné a prohnilé, jak ukazují doklady zde shrnuté. Nuže není tomu tak. Černá kniha je ukázkou zjevů kapitalistického hospodaření, proti němuž nutno vyzdvihovat obrovské pracovní a budovatelské úsilí zdrcující většiny národa. […] Zúčtovali jsem s nimi v únoru a nyní provádíme poslední vyúčtování.“