Reklama
 
Blog | Zbyněk Vlasák

Černá kniha

Do ruky se mi dostala Černá kniha kapitalistického hospodaření před únorem 1948. Když jsem ji otevíral, očekával jsem nějaké klasické fráze podobné těm, které se pak často objevovaly ve stranických příručkách. Případně nějaký pokus o ekonomickou analýzu, která by odmítala kapitalismus a velebila socialistický model hospodářství. Jenže to by asi bylo na ve stejném roce ustavený režim příliš málo zrůdné.

Tzv. Černé knihy jsem dosud znal dvě. Jednu napsal kolektiv v čele s historikem Josefem Mackem o srpnových dnech roku 1968. Druhou pod názvem Černá kniha komunismu sepsala mezinárodní skupina historiků a pojednává o zločinech komunistických totalitních režimů. Teď jsem náhodou narazil na třetí. Od předešlých se liší v první řadě tím, že vznikla na druhé straně barikády.

Pro začátek citace z tiráže: „Vydalo ministerstvo informací ve spolupráci se všemi hospodářskými ministerstvy a jinými vrcholnými hospodářskými institucemi. Redigovali: Dr. L. Balcárková, E. Vyškovský, F. J. Kolár a Z. Šedivý. […] vydáno v květnu 1948, nákladem 50.000 výtisků.“

Co že je na ní tak zrůdné? Kniha obsahuje podrobný soupis hospodářských „zločinů“ občanů Československa, kteří se krátce po puči KSČ nehodili. Zpravidla jde o představitele středních a vyšších středních vrstev. Autoři zde jejich domnělé přečiny popisují velmi důkladně, včetně všech detailů, o jejichž pravdivosti lze s úspěchem pochybovat. Často jsou ony „zločiny“ uváděny dávno před proběhnutím, byť třeba zmanipulovaného, soudního řízení. Pro příklad: „E. Davídek, velkoobchod peřin a Libušská továrna na zpracování peří v Libuši. V obou firmách jsou společníky tytéž osoby. Ale při revisi bylo zjištěno, že od roku 1945 nejsou vedeny skladní knihy, chybí jakékoliv kalkulace a nelze zjistit pohyb zboží. Právě prováděná kontrola dávky z majetku zjišťuje četné závady.“

Podobným způsobem jsou v knize očerněny necelé čtyři stovky soukromníků a firem. Je tu samozřejmě i přehledný jmenný rejstřík, aby si každý mohl „chybujícího“ kapitalistu snadno najít.

Kromě konkrétních jednotlivců je tu házena špína i na nekomunistické strany. Například i zveřejňováním soukromé korespondence členů Československé strany národně socialistické, z nichž byla značná část nalezena v korespondenci „pučistického ministra“ spravedlnosti Prokopa Drtiny. Jde v nich zejména o snahu této strany pomoci některým podnikům před ortelem konfiskace majetku a znárodnění.

Na závěr ještě jedna citace: „Čtenář, který přečetl tuto Černou knihu, by mohl míti dojem, že všecko bylo tak špatné a prohnilé, jak ukazují doklady zde shrnuté. Nuže není tomu tak. Černá kniha je ukázkou zjevů kapitalistického hospodaření, proti němuž nutno vyzdvihovat obrovské pracovní a budovatelské úsilí zdrcující většiny národa. […] Zúčtovali jsem s nimi v únoru a nyní provádíme poslední vyúčtování.“

Reklama