Na toto vystoupení vzpomíná literární vědec František Kautman ve svém pět let starém článku v Soudobých dějinách takto: Konference „byla zahájena stařičkou představitelkou socialistického realismu v české literatuře Marií Majerovou, která v plynulém a efektním projevu vzpomínala na to, jak ji okouzlil černovlasý mladík jasnozřivého pohledu, s nímž se setkala v salonu Mileny Jesenské, tehdy podruhé provdané za architekta Jaromíra Krejcara." Na tom by ještě nebylo nic tak zajímavého. Musí být znám kontext, a sice především to, že Kafka byl v době konání toho jistě velmi bujarého večírku už čtyři roky po smrti. A Kautman dodává: „Kdysi velmi atraktivní žena Marie Majerová si ho zřejmě spletla s jiným pohledným mladíkem."
A s trochou novinářského zjednodušení by toto šlo vztáhnout na celou konferenci. Marxisté si museli, pokud chtěli Kafku zařadit do „své" literatury, židovského spisovatele nutně splést s někým jiným.
Jiná věc je, že se z původně nenápadné literární konference stalo politikum, na několik měsíců předmět sporu mezi ČSSR a NDR (do té doby věc nevídaná), později byla označována dokonce za počátek obrodného procesu (paradoxně jak organizátory, tak východoněmeckou propagandou po srpnu 1968). Ale to už je na jiný článek.