Na tento úryvek jsem narazil v Rudém právu. Je z článku Milana Jelínka z 21. listopadu 1981. Autor ho nazval Tvůrci rozvratu. Je z něj patrná určitá fascinace popisovanou osobou, možná i určitá skrývaná náklonnost. V podobném duchu (i když možná v ne tak zřetelné podobě) se nesou i jiné články o tomto člověku z té doby.
Rudé právo nebo třeba Lidová demokracie byly v osmdesátých letech pod přísným dohledem Komunistické strany Československa. A jednou z priorit té „jedné strany“ byly v roce 1981 otevřené a nevybíravé útoky proti polskému protikomunistickému hnutí, kterému se nečekaně velkého prostoru dostalo v nedávno vzniklém odborovém hnutí Solidarita. Tyto útoky plnily dennodenně stránky československého tisku. Lidé ze Solidarity byli obviňováni ze všeho možného: od protisocialistických výstupů až po násilná přepadení, zpronevěry nebo třeba z řízení pod vlivem alkoholu.
Zpět k úryvku. Kdo je onou osobou, oním mužem malé postavy? Ano, držitel Nobelovy ceny míru a vůdce Solidarity Lech Wałęsa.
Co s tím? Proč je právě on považován spíše za toho, kdo nezvládá své temperamentnější kolegy? Nabízí se několik vysvětlení, ale ani jedno nezní naprosto přesvědčivě a nezvratně. Kouzlo osobnosti, Wałęsův prokazatelně proletářský původ (byl elektrikářem v gdaňských loděnicích), anebo se i čeští komunisté zalekli vůdce organizace, která sdružovala devět miliónů lidí?