Mým záměrem není nějaké zasvěcené hodnocení, ale jen zprostředkování pár postřehů z tří veřejných knihoven, které navštěvuji nejčastěji.
Fresky a digitalizace v Klementinu
Začněme v Národní knihovně. Já bych Kaplického vlnu za současné prostředí v barokním Klementinu neměnil. Klenuté stropy, fresky, prvorepublikové lampičky a spousta místa vydechují dost specifickou atmosféru. Navíc to až uctivé hrobové ticho, které jen občas prořízne známý zvuk startujících windowsů (počítal jsem to, průměr je dva do hodiny). Mají tam všechno a přes týden otevřeno do desíti, v sobotu do sedmi. Jenže všechno má své jenže. Kvůli studijním povinnostem jsem potřeboval Lidovou demokracii z roku 1981. Když jsem ale na podzim žádal o možnost si ji prezenčně vypůjčit, řekli mi: "Bohužel, digitalizuje se." Zkusil jsem to znovu v dubnu. A opět neúspěšně. Stále ještě se digitalizuje. Těžko říci, co jim na tom trvá tak dlouho. Snad to do těch počítačů nepřepisují slovo od slova. Další nevýhodou je, že musíte na časopisy a noviny nejméně dvě hodiny od objednání čekat.
Deodorant v Městské knihovně
O něco menší je výběr časopisů v pražské Městské knihovně. Z komunistického tisku, kterým se zabývám, zde mají jen Rudé Právo. Výhodou je to, že vám vše přinesou na počkání (pokud zrovna není pondělí, kdy má knihovna zavřeno). Zase tu však není takový klid, chodí zde hodně dětí, které ještě nemají zažitý knihovnický bonton. I tady, i když byste to vzhledem k prostředí asi nečekali, narazíte na pozoruhodné figurky. Zvlášť jsem si oblíbil jednu paní, co na sobě má značně obnošené oblečení, brýle á la osmdesátá léta, na stole poskládanou spoustu školních sešitů s poznámkami a hlava skloněná nad aktuálním číslem jednoho z časopisů. Při odchodu neopomene použít deodorant, takže to kolem „voní" ještě pár desítek minut.
Bílé víno na Zámečku
No a Zámeček? Noc zde strávená byla požitkem, bílé víno v kombinaci s prohrabávání novin, starších než jsem sám… Odcházel jsem v pět ráno. I tady mají velmi bohatý výběr, vše vám donesou rychle na studijní místo. Navíc prostory místodržitelského letohrádku se ke studiu starých tisků jistě hodí, včetně klenutého schodiště, vysokých stropů a všudypřítomného tmavého dřeva. Jenže opět jsou tady jenže. Odhadem pouze patnáct studijních míst, otevřeno jen ve středu, velmi hlasitý personál a Zámeček je od centra města trochu dál než zbylé dvě knihovny.
Když už si mohu vybrat (tj. je středa a jdu studovat Rudé Právo), volím Národní knihovnu. Ale možná se to po jejím přesunu na Letnou změní.