Reklama
 
Blog | Zbyněk Vlasák

Poslední schůze před pučem

Když se probíráte stenoprotokoly parlamentní schůze ze 4. února 1948, na první pohled mnoho nenasvědčuje tomu, že se za pár dní uskuteční převrat, který ovlivnil tuhle zemi na desítky let. Milada Horáková tu interpeluje komunistického ministra a sněmovnou občas zazní i hlasitý smích...

 

Zmíněné jednání nevedl tehdejší předseda Národního shromáždění (tehdy mělo ještě přízvisko ústavodárné) národní socialista Josef David, ale známá to představitelka ženského hnutí v KSČ a místopředsedkyně sněmovny Anežka Hodinová-Spurná.

Interpelace byly ve srovnání s dnešní dobou velmi konkrétní. Odpovědi pak většinou bez nějakých osobních útoků. Rovněž se nestalo (jako se to stává dnes), že by se ministr odpověděl, že o dané věci nic neví. Neznamená to ovšem že by ve sněmovně nebylo veselo.

Například na dotaz  jednoho z poslanců (interpeloval tři členy vlády najednou) týkající se reorganizace distribuce textilního zboží, odpověděla ministryně průmyslu Ludmila Jankovcová záplavou citací ze zákonů, paragrafů a různých čísel, aby obhájila svůj postoj. Čímž ovšem zjevně způsobila zmatek v hlavách poslanců, včetně interpelujícího. Následně předstoupil před sněmovnu ministr zemědělství Július Ďuriš:

Reklama

„Slávna snemovňa! Pánu posl. Dedovi odpovedám takto: Na jeho dotaz vo veci plnenia rezolúcie živn.-obchodného výboru ústavodarného Národného shromaždenia odkazujem na odpoveď pani ministrine priemyslu v tej istej záležitosti."

A vzbudil tak všeobecnou veselost. Musela dokonce zasáhnout Hodinová-Spurná. Své „Prosím o klid!" doprovázela hlasitým zvoněním zvonku k tomu určenému.

Jednu interpelaci přednesla i národní socialistka Milada Horáková, při ní už ale smích přechází v mráz:

„Pane místopředsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!

Dne 18. prosince 1947 postřelil se v sebevražedném úmyslu okresní agronom inž. A. Kůla ve Strakonicích. Podle přesvědčení strakonické veřejnosti a letáku, který vydaly strany nár. socialistická, soc. demokratická a lidová, učinil to pod dojmem křivd a útlaku, který proti němu byl vyvolán některými příslušníky KSČ a podporován ministerstvem zemědělství.

Táži se proto pana ministra, zda je mu známo:

1. že z iniciativy zemědělského referenta ONV, příslušníka KSČ inž. Cvacha, a místopředsedy ONV, příslušníka KSČ V. Paroulka, a tajemníka JSČZ Loužka byly učiněny kroky, aby byly nalezeny nějaké důvody proti činnosti inž. A. Kůly, v okrese oblíbeného úředního odborníka,

2. že komise zemského národního výboru, která se 21. listopadu 1947 dostavila do Strakonic, nezjistila nic podstatného proti inž. Kůlovi a ZNV ujasnila svou důvěrou,

3. že na zemědělský referát ZNV bylo ministerstvem zemědělství několikrát naléháno, aby došlo k přeložení inž. A. Kůly, aniž byl udáván důvod,

4. že inž. A. Kůla byl dvakráte předvolán na ministerstvo zemědělství, kde s ním bylo jednáno briskně a dáno mu na srozuměnou, že ze Strakonic musí býti přeložen, aniž byla uvedena nějaká jeho provinění, což dohnalo inž. Kůlu k pokusu sebevraždy.

Prosím pana ministra, co učiní proti těm, kdož na této tragédii mají vinu, a co podnikne k uklidnění veřejnosti."

A ještě před chvílí vtipkující ministr Ďuriš odpověděl takto:

„Pokus samovraždy spáchal Ing. Kůla dňa 18. decembra 1947 po ukončení vyšetrovania komisiou, ktorá zistila určité závady v súvislosti s výkupom zemiakov. Túto komisiu vyzval do Strakoníc Zväz pre zemiaky a škrob bez toho, že by Ministerstvo zemedelstva bolo o tomto zákroku informované. […]

Nie je pravda, že svojho času prevedená revízia hospodársko-technickej služby v Strakoniciach bola konaná z iniciatívy niektorých príslušníkov komunistickej strany Československa […]

Výsledky revízie, konanej dňa 21. novembra 1947, boly také, že s Ing. Kůlom bude prevedené disciplinárne pokračovanie. […]

So zástupcami ZNV v Prahe bolo dohodnuté zásadne prekladať do iných okresov tých agronómov, ktorí v dobe okupácie pôsobili na tom istom okrese dlhší čas, tým viac tých, proti ktorým dochádzajú sťažnosti od roľníkov. Ing. Kůla bol prostredníctvom ZNV v Prahe vyzvaný, aby sa dostavil na Ministerstvo zemedelstva za účelom dohody o jeho novom služobnom pridelení. Menovaný sa vyjadril, že s preložením súhlasí a že oznámi okres, kde by chcel byť preložený. Pri tejto príležitosti bol upozornený na závady zistené revíznou komisiou. Nie je pravda, že s ním bolo jednané briskne, jednalo sa s ním slušne a spôsobom úplne nezávadným. […]

Záverom: V ľudovodemokratickej republike sú verejní zamestnanci tiež súčasťou vlády ľudu. Môžeme s uspokojením konštatovať, že naše úradníctvo zodpovedne plní túto svoju úlohu. Pracujúci ľud denne vidí, ako mizne starý rozdiel medzi úradníctvom a ľudom. Sme preto vďační nášmu úradníctvu. Bolo to len v minulosti, že úradníctvo nútili nerozumieť ľudu a pokrokových iniciatívnych úradníkov prepúšťali zo štátnych služieb. Pani posl. dr Horáková sa pamätá dobre, proti koľkým zamestnancom pôšt a železníc bolo zavedené pokračovania v prvej republike, kde spolurozhodovala ich strana. Nová republika to nemôže robiť."

Sněmovnou zazněl bouřlivý potlesk a po chvíli interpelace skončily. Následoval bod hlasování o obchodní smlouvě mezi Československem a SSSR, kterou tentokrát podpořila i Milada Horáková a její národně-socialistická strana. Parlamentní kolo mlelo dál. Puč přicházel zdánlivě nenápadně.

Jen pro zajímavost:

Anežka Hodinová-Spurná byla iniciátorkou vzniku akčního výboru v Národním shromáždění, kterému se povedlo natolik zastrašit demokratické poslance, že ti v květnu 1948 zvedli ruku pro Gottwaldovu novou ústavu.

Ludmila Jankovcová po únoru 1948 patřila ke komunistickému křídlu sociální demokracie a podílela se na sloučení obou stran. Téměř nepřetržitě pak byla členkou ÚV KSČ. V roce 1968 se postavila za reformisty, což vedlo k jejímu vyloučení ze strany. Po lednu 1977 se stala signatářkou Charty 77 a nakonec přežila celý komunistický režim.

Július Ďuriš byl v roce 1948 ministrem zemědělství (podílel se i na násilné kolektivizaci), později byl deset let ministrem financí. Kvůli sporu s Antonínem Novotným skončil v roce 1963 v politice. V době Pražského jara se postavil na stranu reformátorů a byl za to v roce 1970 z KSČ vyloučen.  

Osud Milady Horákové je snad dobře znám.