Zmíněné jednání nevedl tehdejší předseda Národního shromáždění (tehdy mělo ještě přízvisko ústavodárné) národní socialista Josef David, ale známá to představitelka ženského hnutí v KSČ a místopředsedkyně sněmovny Anežka Hodinová-Spurná.
Interpelace byly ve srovnání s dnešní dobou velmi konkrétní. Odpovědi pak většinou bez nějakých osobních útoků. Rovněž se nestalo (jako se to stává dnes), že by se ministr odpověděl, že o dané věci nic neví. Neznamená to ovšem že by ve sněmovně nebylo veselo.
Například na dotaz jednoho z poslanců (interpeloval tři členy vlády najednou) týkající se reorganizace distribuce textilního zboží, odpověděla ministryně průmyslu Ludmila Jankovcová záplavou citací ze zákonů, paragrafů a různých čísel, aby obhájila svůj postoj. Čímž ovšem zjevně způsobila zmatek v hlavách poslanců, včetně interpelujícího. Následně předstoupil před sněmovnu ministr zemědělství Július Ďuriš:
„Slávna snemovňa! Pánu posl. Dedovi odpovedám takto: Na jeho dotaz vo veci plnenia rezolúcie živn.-obchodného výboru ústavodarného Národného shromaždenia odkazujem na odpoveď pani ministrine priemyslu v tej istej záležitosti."
A vzbudil tak všeobecnou veselost. Musela dokonce zasáhnout Hodinová-Spurná. Své „Prosím o klid!" doprovázela hlasitým zvoněním zvonku k tomu určenému.
Jednu interpelaci přednesla i národní socialistka Milada Horáková, při ní už ale smích přechází v mráz:
„Pane místopředsedo, slavná sněmovno, paní a pánové!
Dne 18. prosince 1947 postřelil se v sebevražedném úmyslu okresní agronom inž. A. Kůla ve Strakonicích. Podle přesvědčení strakonické veřejnosti a letáku, který vydaly strany nár. socialistická, soc. demokratická a lidová, učinil to pod dojmem křivd a útlaku, který proti němu byl vyvolán některými příslušníky KSČ a podporován ministerstvem zemědělství.
Táži se proto pana ministra, zda je mu známo:
1. že z iniciativy zemědělského referenta ONV, příslušníka KSČ inž. Cvacha, a místopředsedy ONV, příslušníka KSČ V. Paroulka, a tajemníka JSČZ Loužka byly učiněny kroky, aby byly nalezeny nějaké důvody proti činnosti inž. A. Kůly, v okrese oblíbeného úředního odborníka,
2. že komise zemského národního výboru, která se 21. listopadu 1947 dostavila do Strakonic, nezjistila nic podstatného proti inž. Kůlovi a ZNV ujasnila svou důvěrou,
3. že na zemědělský referát ZNV bylo ministerstvem zemědělství několikrát naléháno, aby došlo k přeložení inž. A. Kůly, aniž byl udáván důvod,
4. že inž. A. Kůla byl dvakráte předvolán na ministerstvo zemědělství, kde s ním bylo jednáno briskně a dáno mu na srozuměnou, že ze Strakonic musí býti přeložen, aniž byla uvedena nějaká jeho provinění, což dohnalo inž. Kůlu k pokusu sebevraždy.
Prosím pana ministra, co učiní proti těm, kdož na této tragédii mají vinu, a co podnikne k uklidnění veřejnosti."
A ještě před chvílí vtipkující ministr Ďuriš odpověděl takto:
„Pokus samovraždy spáchal Ing. Kůla dňa 18. decembra 1947 po ukončení vyšetrovania komisiou, ktorá zistila určité závady v súvislosti s výkupom zemiakov. Túto komisiu vyzval do Strakoníc Zväz pre zemiaky a škrob bez toho, že by Ministerstvo zemedelstva bolo o tomto zákroku informované. […]
Nie je pravda, že svojho času prevedená revízia hospodársko-technickej služby v Strakoniciach bola konaná z iniciatívy niektorých príslušníkov komunistickej strany Československa […]
Výsledky revízie, konanej dňa 21. novembra 1947, boly také, že s Ing. Kůlom bude prevedené disciplinárne pokračovanie. […]
So zástupcami ZNV v Prahe bolo dohodnuté zásadne prekladať do iných okresov tých agronómov, ktorí v dobe okupácie pôsobili na tom istom okrese dlhší čas, tým viac tých, proti ktorým dochádzajú sťažnosti od roľníkov. Ing. Kůla bol prostredníctvom ZNV v Prahe vyzvaný, aby sa dostavil na Ministerstvo zemedelstva za účelom dohody o jeho novom služobnom pridelení. Menovaný sa vyjadril, že s preložením súhlasí a že oznámi okres, kde by chcel byť preložený. Pri tejto príležitosti bol upozornený na závady zistené revíznou komisiou. Nie je pravda, že s ním bolo jednané briskne, jednalo sa s ním slušne a spôsobom úplne nezávadným. […]
Záverom: V ľudovodemokratickej republike sú verejní zamestnanci tiež súčasťou vlády ľudu. Môžeme s uspokojením konštatovať, že naše úradníctvo zodpovedne plní túto svoju úlohu. Pracujúci ľud denne vidí, ako mizne starý rozdiel medzi úradníctvom a ľudom. Sme preto vďační nášmu úradníctvu. Bolo to len v minulosti, že úradníctvo nútili nerozumieť ľudu a pokrokových iniciatívnych úradníkov prepúšťali zo štátnych služieb. Pani posl. dr Horáková sa pamätá dobre, proti koľkým zamestnancom pôšt a železníc bolo zavedené pokračovania v prvej republike, kde spolurozhodovala ich strana. Nová republika to nemôže robiť."
Sněmovnou zazněl bouřlivý potlesk a po chvíli interpelace skončily. Následoval bod hlasování o obchodní smlouvě mezi Československem a SSSR, kterou tentokrát podpořila i Milada Horáková a její národně-socialistická strana. Parlamentní kolo mlelo dál. Puč přicházel zdánlivě nenápadně.
Jen pro zajímavost:
Anežka Hodinová-Spurná byla iniciátorkou vzniku akčního výboru v Národním shromáždění, kterému se povedlo natolik zastrašit demokratické poslance, že ti v květnu 1948 zvedli ruku pro Gottwaldovu novou ústavu.
Ludmila Jankovcová po únoru 1948 patřila ke komunistickému křídlu sociální demokracie a podílela se na sloučení obou stran. Téměř nepřetržitě pak byla členkou ÚV KSČ. V roce 1968 se postavila za reformisty, což vedlo k jejímu vyloučení ze strany. Po lednu 1977 se stala signatářkou Charty 77 a nakonec přežila celý komunistický režim.
Július Ďuriš byl v roce 1948 ministrem zemědělství (podílel se i na násilné kolektivizaci), později byl deset let ministrem financí. Kvůli sporu s Antonínem Novotným skončil v roce 1963 v politice. V době Pražského jara se postavil na stranu reformátorů a byl za to v roce 1970 z KSČ vyloučen.
Osud Milady Horákové je snad dobře znám.