Reklama
 
Blog | Zbyněk Vlasák

S mopem a pomerančem proti komunistům

Je rok 1987. Jdete po náměstí v polské Vratislavi. Kolem je spousta mladých lidí v šedomodrém oblečení jak ze stalinských časů, s úsměvem na tváři, někteří s mopem v ruce, jiní s kartáčkem na zuby čistí dlažbu. A všichni nadšeně poslouchají parodii na leninský projev toho mladinkého kluka na balkónu. V rozích náměstí stojí příslušníci Veřejné bezpečnosti a neví, co si počít.

Ano, byli jste svědky jedné z akcí tzv. Pomerančové alternativy, relativně malého spontánního hnutí, které se pohybovalo někde mezi ustálenou ilegální opozicí (Solidaritou) a vládou (PSDS), lépe řečeno, tahle skupina mladých lidí odmítala obě tyto kategorie. Byla sama sebou.

Ideově vycházelo hnutí z činnosti Waldemara Fydrycha a vzniklo už na začátku osmdesátých let, kdy bylo její nejviditelnější akcí kreslení trpaslíků na fleky na zdech, které tam zbyly po komunisty stržených plakátech Solidarity.

První opravdový happening pak vznikl iniciativou Krzysztofa Jakubczaka, studenta vysoké školy, kterému jeho zoufalý rektor nakázal, aby přestal dělat politiku a třeba se jen tak se studenty projel autobusem po Vratislavi. Jenže to netušil, jak to skončí. Otevřený autobus, který studenti pod vedením Jakubczaka sehnali, se skvěl nápisy, že jde o únos a autobus míří do Západního Berlína, jinde bylo heslo „Solidnost zvítězí“ (narážka na Solidaritu). Když všichni dojeli do zoo, začali protestovat za propuštění medvědů. Policie je dohnala o něco později, před domem po vyhlášení stanného práva v roce 1981 zatčeného představitele Solidarity, kde v mexických sombrerech zpívali nevinné písně.

Reklama

Po jejich zatčení happening přímo na stanici pokračoval, Jakubczak hrál na kytaru, zpívali se písně, studenti předávali příslušníkům květiny, líbali je a vyzývali k tanci. A ti nevěděli, co mají dělat. Bylo jasné, že pokud by tyhle „blázny“ táhli k soudu, jen by se zesměšnili. Do osmačtyřiceti hodin byli všichni venku.

Tahle parta mladých lidí objevila skulinu v systému. Mohli jste se svobodně bavit uprostřed nesvobodného systému. Mohli si z něho dělat legraci, ale moc na ně byla krátká (jedinou zbraní proti Pomerančové alternativě bylo zneužít ji ve svůj prospěch, přivlastnit si ji, byť tento návrh v polské komunistické straně zazněl, naštěstí nebyl vyslyšen). Happeningy logicky pokračovaly s čím dál většími úspěchy po celý zbytek osmdesátých let.

Doporučuji:

  • KENNEY, Padraic. Karneval revoluce: střední Evropa 1989. Vyd. 1. Praha: BB/art, 2005.